Až do nedávna byla činnost spojená s konverzí různých měn vykonávána pouze profesionály. Ve starověku to byli penězoměnci, nejčastěji obchodníci s drahými kovy nebo přímo zlatníci. Často šlo o rodinné „firmy“, které se touto činností zabývaly po mnoho generací a získaly tak dostatek zkušeností.

Ve středověku s nástupem kapitalismu se začaly objevovat první banky, specializované instituce poskytující širší služby spojené s rozvíjejícím se zahraničním obchodem a tedy nutnou konverzí různých měn. Vždy šlo o profesionály vybavené informacemi, často velmi důvěrnými, z nichž bylo možné predikovat budoucí vývoj (probíhající či potenciální vnitřní sociální konflikty, válečné konflikty apod.). I když již zde bylo možné díky speciálním informacím spekulovat nebo při dostatečné síle i směnné vztahy ovlivnit, primárně šlo o standardní finanční služby.

Od 80. let 20. století s rozvojem moderních komunikačních prostředků (internet) bylo jen otázkou času, kdy se objeví nejprve investiční a později i specializované makléřské instituce schopné nabídnout vstup na forexový trh nejširší veřejnosti. Tento vývoj byl tažen snahou dále si zvýšit zisky z finančních operací. Makléř totiž vždy profituje z podílu na spreadu (rozdíl mezi prodejní a kupní cenou) a samozřejmě z dalších účtovaných poplatků. Toto neuvádím proto, abych makléře pomlouval (jsou to podnikatelé jako každý jiný), ale proto, aby retailový obchodník vždy s tímto počítal a tyto náklady zahrnul do kalkulace své investiční strategie.

Jestliže v minulosti se konverzí měn zabývali jen profesionálové, vždy šlo o obchodníky se širokými znalostmi a dlouholetými zkušenostmi, o obchodníky, kteří se nákupy a prodeji měn věnovali na „plný úvazek“. Měli tedy dostatečně robustní know-how, které jim umožňovalo spekulovat s volnými devizovými prostředky s vysokou mírou jistoty v dosažení zisku.

Zpřístupnění forexu nejširší veřejnosti, která většinou neměla žádné zkušenosti nebo jen minimální s obchodováním s měnami (obecně s burzou), znamenalo pro makléře kromě potenciálního zisku z jejích obchodů i nutnost zajistit aby těchto obchodů bylo co nejvíce. Špatné rozhodnutí drobného spekulanta, při kterém během jednoho obchodu přijde o veškerý vklady, přinese makléři jen minimální zisk z tohoto jednoho obchodu. Makléř má zájem, aby obchodník dříve, než o svůj kapitál přijde, provedl co nejvíce obchodů, neboli aby jeho obchod alespoň občas skončil ziskem nebo aby jeho ztráta z obchodů byla co nejmenší a obchodník byl motivován k otevření dalšího obchodu.

Retailový obchodník by měl tak vždy před tím než kontaktuje svého makléře posoudit rozsah a pokud to jde i kvalitu dodatečných služeb, zejména v oblasti vzdělávání a investičního poradenství, které makléř nabízí, respektive skutečně poskytuje. Ideální samozřejmě je získání osobního hodnocení od jiného retailového obchodníka, který je schopen a ochoten se o své zkušenosti otevřeně podělit.