Popis jednotlivých investičních strategií založených na hledání a nalezení oscilátoru (signálu pro obrat v trendu) by nebyl úplný, pokud bychom se nezmínili o tzv. Fibonacciho retracementu (Fibonacciho úrovni zpětných pohybů).
Jestliže v předchozích lekcích byli vždy autoři investičních strategií (John Bollinger, Larry Williams, George Lane) buď přímo burzovními obchodníky nebo vyvíjeli své metody pro potřeby odhadu budoucích burzovních pohybů, Leonardo Fibonacci (správně Leonardo Pisánský nebo také Leonardo z Pisy, Leonardo Bonacci –> Fibonacci má základ ve filius Bonacci – syn Bonacciův) byl teoretický matematik. Jeho otec byl vysokým státním úředníkem v Bagii, v přístavu v dnešním Alžírsku. Mladý Leonardo se zde zřejmě setkal s arabským systémem číslic (správně se systémem hindsko-arabských číslic, protože, jak známo, arabština má jiné číslice). Práce s tímto číselným systémem byla mnohem jednodušší než s číslicemi římskými, a umožnila ohromný rozvoj matematiky. Leonardo byl popularizátor tohoto číslicového systému, a kromě jiného se zabýval i posloupností čísel a hledáním vztahu mezi nimi – výsledkem je jeho posloupnost čísel. Každé další číslo je součtem dvou (nebo více) předchozích.
O tom, kdo se první pokusil využít Leonardovi posloupnosti pro formulování investiční strategie bohužel nic nevíme, a tak se hovoří o Fibonacciho retracementu, ačkoliv Bonacci nikdy nic takového nezamýšlel a o obchody na forexu se samozřejmě nezajímal (žil v letech 1180 až 1250).
Magické číslo technické analýzy z Fibonacciho nekonečné posloupnosti čísel ( 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89,…. ) představuje podíl dvou po sobě jdoucích čísel z této posloupnosti (např. 21/34 = 0,618). Bohužel, proč zrovna toto číslo by mělo být tím „zlatým grálem“, se nikde nedovíme.
Navíc teorie technické analýzy v případě Fibonacciho retracementu pracuje s několika křivkami odvozenými z onoho kouzelného čísla 0,618. Takže existuje reverzní číslo 0,382 k číslu 0,618, pak je jakási střední hodnota 0,500 a protože by zřejmě bylo těchto křivek málo, ještě se používají křivky doplňující a to 0,764 a k ní reverzní 0,236 a samozřejmě křivka pro maximální hodnotu 1,000 a pro minimální hodnotu 0,000. Zakreslíme-li všechny tyto křivky do grafu, jistě najdeme dost bodů, v nichž některá křivka protne hodnotu grafu. Není pak nic jednoduššího než ke každému tomuto bodu vytvořit vhodnou legendu. Vždyť z průběhu grafu víme, kam se ubírá, nebo lépe řečeno ubíral.
To, že nejčastěji se v komentáři k označeným (zakroužkovaným) bodům hovoří v kondicionálu (tedy kdybychom…, tak bychom…), je pochopitelné. Je až s podivem, že tato až magická, intenzivně propagovaná metoda nikdy není schopna protáhnout graf do budoucnosti, tzn. dát skutečně investiční doporučení a zejména významnost této metody prokázat na reálných výsledcích.
Ale zanechme spekulací a prověřme na historických datech ziskovost a robustnost této metody (zdrojový soubor možno stáhnout zde).
Problém je, že ani teorie nám nic neříká o optimálním časovém framu, o tom, zda hodnoty získané z historického vývoje platí i pro budoucnost (zda jsou fixní nebo se v čase mění podle vývoje) atd. Proto si pro naši analýzu i zde budeme muset vytvořit několik dalších pravidel, která nám umožní vytvořit naprosto jednoznačný a plně funkční algoritmus. Vyjdeme přitom z bodů označených v grafu kroužkem, které pro jednoduchost očíslujeme.
Bod 1, bod 3 a bod 6 – jsou na úrovni 0,618 a 0,382 a dochází zde k obratu v trendu – budeme tedy pokládat hodnotu 0,618 za signál pro vstup do obchodu SELL a hodnotu 0,382 za signál pro vstup do obchodu BUY.
Bod 2 a bod 5 – jsou na úrovni 0,5 a zřejmě mají prokazovat ukončení dosavadního trendu a návrat k hodnotě 0,618, resp. 0,382, případně představovat mezní hodnotu pro ukončení obchodu (TP a SL).
Bod 4 – jde o extrémní vychýlení hodnoty kurzu na úrovni 0,764 a je tedy silným signálem pro vstup do obchodu (SELL) a zřejmě analogicky by podobně mělo být vyhodnoceno dosažení hodnoty 0,236 (BUY).
Bod 7 a bod 8 – opět na úrovni 0,382 (jako body 1, 3 nebo 6), ale tentokrát má jít o signál pro opačné
investiční rozhodnutí. Proč podobně nebylo uvažováno i při vývoji grafu z bodu 4 do bodu 5, je tajemstvím.
Rozpornost a nejednoznačnost při vyhodnocování jednotlivých „Fibonacciho linií“ značně komplikuje definici rozhodovacích bloků při formulaci algoritmu.
Podíváme-li se na graf Fibonacciho linií zjistíme, že je konstruován na frame time 4H, tedy čtyřhodinový a je velmi dynamický – několik změn téměř od horního k dolnímu maximu. Toto roztažení grafu od maximální k minimální hodnotě bylo zřejmě provedeno na grafu za již proběhlé období a je tedy otázkou, co nám může říci k budoucím investičním rozhodnutím.
Protože naše testované metody pracují s denními hodnotami, stanovíme pro náš test pětidenní frame (minimum a maximum z předchozích pěti dnů) a investiční rozhodování v dalším dnu budeme provádět tedy v rámci Fibonacciho linií odvozených od těchto pěti předchozích dnů. Pro vstup do obchodu bude rozhodující proražení kterékoliv linie, a to vždy tak, aby otevíraný obchod šel proti dosavadnímu trendu definovanému průměrnou hodnotou z 2x CLOSE + MIN + MAX za dva předchozí dny. Ukončení obchodu bude stanoveno příkazem TP na nejbližší další linii nebo příkazem SL při proražení opačné linie při nepříznivém vývoji.
Výsledek je naprosto katastrofální, a to nebyl ani započten vliv „komplexních nákladů“.
Přesto je z grafu ale vidět, že v některých obdobích (tedy zřejmě za určitých podmínek) zisk roste (respektive ztráta klesá). Velmi rychle budeme zřejmě schopni navrhnout možnost zlepšení výsledku podmíněním vstupu do obchodu dostatečnou volatilitou (rozdílem mezi hodnotou MAX a MIN).
Algoritmus ještě doplníme o parametr „komplexních nákladů“, abychom získali skutečný, reálný výsledek.
Porovnáme-li tedy původní výsledek bez započtení komplexních nákladů a limitní diference (ztráta -0,6098) s výsledkem při započtení komplexních nákladů ale rovněž bez limitní diference (ztráta -1,8206) se zdá, že obchodování podle metody tzv. Fibonacciho linií je naprosto nesmyslné.
Při zahrnutí parametru minimální diference, tedy až od určité výše diference bude obchod otevřen, výsledek obchodů za 10 let končí ziskem. Vzhledem k tomu, že se výsledky mohou lišit i mezi různými časovými rámci, porovnáme výsledky při pěti-, devíti-, čtrnácti- a dvacetišesti-denním časovém rámci.
Při pětidenním časovém rámci můžeme obchodování ukončit ziskem 0,0530, při devítidenním rámci se ziskem 0,0284, při čtrnáctidenním rámci se ziskem 0,0897 a při dvacetišestidenním rámci se ziskem 0,1369.
Závěr (1):
I když při splnění podmínky relativně velmi extrémně vysoké diference mezi maximální a minimální hodnotou lze v rámci všech sledovaných časových rámců dosáhnout zisku, je nutné obchodování podle Fibonacciho linií pokládat za značně problematické. Podmínka extrémně vysoké diference umožní totiž jen několik obchodů za desetileté období. Často po dobu i několika let není splněna a žádný obchod se tedy nemůže realizovat. Metodu lze využívat pouze jako doplňkovou.
Závěr (2):
Magické číslo 0,618 představující podíl dvou po sobě jsoucích čísel Fibonacciho posloupnosti nemá žádný vliv na výsledek obchodování. Obdobných, možná dokonce lepších výsledků by bylo dosaženo při stanovení i jiných linií – pásem. Přínosem metody tzv. Fibonacciho retracementu není magické číslo 0,618 ale myšlenka pásem a jejich využití pro definici vstupu do obchodu a ukončení obchodu přes příkaz TP nebo SL.
Chápu, že pro řadu obchodníků je extrémně stresující nejistota v obchodování, a proto se zákonitě upínají na cokoliv, co vypadá jako pevná, trvale existující kotva. Touto kotvou pak může být nekonečná řada Fibonacciho posloupností. Magičnost této posloupnosti je ale na stejně „vysoké vědecké úrovni“ jako zaručeně přesné určení místa dovolené podle zvoleného čísla od 1 do 9 – viz obrázek níže.
