Hypotéza 5 předpokládající ziskové obchodování podle trendu určeného klouzavým průměrem nebo směrnicí přímky (rozebraná v předchozím příspěvku-lekci „13) Klouzavý průměr a směrnice přímky, část I“) se ukázala při zohlednění „komplexních nákladů“ jako nepoužitelná. Rozhodujícím okamžikem pro vstup do obchodu/výstup z obchodu byla změna hodnoty klouzavého průměru, resp. směrnice přímky oproti předchozímu dni (pokles x vzestup). 

Zlepšení bychom mohli spatřovat buď ve zvýšení ziskovosti (více ziskových obchodů) nebo ve snížení počtu vstupů do obchodu.

První možnost, tedy zvýšit „hrubý zisk“ (tedy zisk bez započtení „komplexních nákladů“) by mohla přinést metoda MACD (Moving Average Convergence Divergence).

Metoda vychází z hypotézy, podle které by dva nestejné klouzavé průměry měly přesněji ukazovat okamžik změny trendu, a tedy vyšší pravděpodobnost správného (ziskovějšího) obchodního rozhodnutí. 

Myšlenka je demonstrována obvykle na grafu:

Ve chvíli, kdy křivka krátkodobějšího (citlivějšího) klouzavého průměru protne křivku dlouhodobějšího (méně citlivého na výkyvy) klouzavého průměru, je to signál pro změnu trendu. Již z vývoje grafu je zřejmé, že jde o velmi spekulativní, a tedy velmi nepřesný předpoklad. Současně ale také jde o jednu z nejčastěji doporučovaných a zřejmě i používaných metod, a proto si zaslouží ověření. 

Tak, jako při analyzování obchodování podle prostého klouzavého průměru, se ukázaly naprosto odlišné výsledky podle počtu dnů, z nichž je klouzavý průměr vypočten, zřejmě i v případě metody pracující se dvěma klouzavými průměry bude toto velmi důležité. Teorie směřuje nalezení metody s nejlepšími výsledky do 12tidenního a 26tidenního klouzavého průměru. Podívejme se tedy, jak to vypadá při použití měnového páru EURUSD a opět na údajích za 10 let.     

Bohužel výsledný graf průběhu zisku potvrdil obavy. Fluktuace grafu naznačuje, že existují období, kdy obchodování podle MACD je velmi ziskové, nicméně v jiných obdobích se veškerý zisk přemění ve ztrátu. Protože graf nesignalizuje trvalé prohlubování ztráty, existují v metodě rezervy. Některé z nich se pokusíme najít změnou období (počtu dnů), z nichž jsou klouzavé průměry počítány.

Při použití investiční strategie MACD založené na 26tidenním a 120tidenním průměru je dosahováno již mnohem lepších výsledků.

Okamžikem změny trendu, a tedy změny obchodu (BUY x SELL) je protnutí jedné křivky druhou, tzn. rozdíl hodnot klouzavých průměrů je buď záporný (příkazy SELL) nebo kladný (příkazy BUY).

Ještě existuje jedna možnost, jak pracovat s klouzavými průměry. O tom, zda vstoupit do krátké nebo dlouhé pozice, nechť rozhoduje vývoj rozdílu hodnot obou klouzavých průměrů – klesá-li hodnota je to signál pro SELL, roste-li hodnota rozdílu je to signál pro BUY.

Při doporučovaném 12tidenním a 26tidenním klouzavém průměru bude dosaženo sice lepších hodnot, nicméně i zde půjde o výsledky spíše od obchodování podle metody MACD odrazující.

Máme však ještě možnost ověřit výsledky při jiných počtech dnů, z nichž je klouzavý průměr počítán:

 A tyto výsledky v “hrubém zisku“ jsou již velmi dobré. Dávají však předpoklad pro dosažení zisku i při započtení „komplexních nákladů“?

Při započtení „komplexních nákladů“ (i kdyby neměly mít tak destruktivní vliv, protože jejich součástí je i spead a ten by měl ovlivnit jen vstup a výstup z obchodu) se dostáváme do hluboké ztráty. Ukazuje se tak, že zvýšení ziskových obchodů (lepší „hrubý zisk“ změnou parametru klouzavého průměru), ještě neznamená i skutečný zisk. Důležitým parametrem je tak zejména počet obchodních dnů.

Současná, ne příliš úspěšná investiční strategie je založena na vývoji rozdílu mezi dvěma klouzavými průměry, přičemž obchody BUY jsou otevírány, roste-li rozdíl, obchody SELL klesá-li rozdíl. To znamená, že každý den je obchodní a nese tedy zátěž “komplexních nákladů“.

Pokusme se tedy upravit hypotézu o další podmínku, která některé dny z obchodování vyřadí. Touto podmínkou může být např. shodný vývoj obou průměrů. Budou-li teda oba průměry růst, vstoupíme do dlouhé pozice, budou-li oba průměry klesat, vstoupíme do krátké pozice. Pokud vývoj obou průměrů bude rozdílný, jeden bude stoupat a druhý klesat, do obchodu se nevstoupí.

Výsledek je možná překvapivě ještě horší. Podíváme-li se na průběh obchodování, zjistíme, že dnů, kdy se neobchoduje, je velmi málo. To je dáno tím, že průběh 100denního a 120tidenního průměru jsou hodně podobné, v tomto modelu jde o dva průměry sousedící a s průměrnou délkou (v modelu je uvažován nejkratší průměr 4denní, nejdelší průměr 200denní.

Pokusme se tedy najít průměry z hlediska počtu dnů dostatečně různé, aby výrazně snížily počet obchodních dnů. Použijeme opět makro a výsledek je tento:

Při použití metody MACD s průměry 60 dnů a 4 dny je počet dnů, při nichž se neobchoduje, výrazně vyšší. Zejména průměr za 4 dny je jistě velmi citlivý na změny ve vývoji kurzu. Celkový výsledek je sice na úrovni poloviny předchozí ztráty, nicméně pořád jde o ztrátu. 

Obchodování podle metody MACD by tedy mělo být vnímáno jako velmi problematické a lze ho za těchto podmínek jen obtížně doporučit.

Instruktážní soubor možno stáhnout zde.